Práce EFT, Kultivace prostředí
MVDr. Simona Mullerová
Práce EFT
Mám své téma já a moje práce. Mám své téma ve svých rukou. Ruce na srdce – navazuji kontakt se svým energetickým srdcem a navazuji kontakt se svým tématem „já a práce“.
Poklep na vrchol hlavy: já a práce, nová strategie myšlení a konání v přístupu k mé práci. Nové neurohumorální řízení já a práce, strategie v tématu práce.
Uprostřed čela: neurohumorální řízení mění můj postoj k práci a vztah s prací. Nově a jinak já a práce. Vnáším intuici do své práce.
Kořen obočí u nosu: tvořivá blaženost této práce. Jaké to je, když cítím v práci tvořivou blaženost? Mám chuť konat a KONÁM. VŠECHNO JDE HLADCE A RADOSTNĚ.
Okraj oka vně: navazuji nové kontakty důvěry, jsem oblíbená a cítím se bezpečně. Jaké to je, když jsem v práci oblíbená, jak se to cítí?
Pod okem uprostřed: Jsem den ze dne spokojenější a oblíbenější a úspěšnější. Je to neuvěřitelné, jak moje oblíbenost a úspěch roste, sama se divím, jak je to snadné, a užívám si toho, úplně si toho užívám, fakt.
Pod nosem: povolávám Ducha na samonápravný proces, léčím sebe v práci a práci ve vztahu k sobě. Léčím sebe, mé prostředí, léčím geny, které tvoří mé prostředí svou vibrací.
Uprostřed brady: jsem v práci tááák žádaná. Je to nádherné, cítím plné uspokojení, jak jsem žádaná a jak to zvládám. Práce je mojí denní radostí a rozvojem.
Klíční kost: povolávám Ducha a Duši na nápravu karmy a zděděných omezení v souvislosti s prací. Jsme teď a tady, je to fajn, jsme správně a v pořádku, napořád.
Palec, vnější strana: osvobozuji se od zvyků a tvořím nové zvyky, které jsou prospěšné. Jaké to je, když denně udělám něco nově a jinak? Dovoluji si chybovat, učit se zkoušet, měnit, přetvářet. Je to super, jak zkouším, cvičím, chybuji i vyhrávám. Svobodně přijímám tento proces duality.
Ukazováček blíž k palci: zbavuji se lpění na postupech a výsledcích. Je to tak osvobozující, když se zbavuji lpění na postupech a podobě výsledků, cíle, je to tvořivé a svobodné. Moje představy se rozpouští a já přijímám tvořivou sílu kvantového pole.
Prostředníček blíže k ukazováčku: zapojuji nové mozkové části a aktivuji nové neurální sítě já a práce, já a tvořivost práce. Jsem se svou prací v týmu a přijímám inspiraci z Duše i z prostředí a plně se otvírám novému.
Prsteníček blíže k prostředníku: koncentruji se na téma a posouvám ho. Téma práce, výkon, téma odpočinek, téma já. Dělám vše poctivě, dotahuji.
Malíček k prsteníčku: pracuji s láskou na všem, co ke mně přichází. S láskou odmítám, co je určeno k odmítání, a přijímám, co je určeno k přijetí. Mohu chybovat, mohu se splést, mohu to příště zkusit jinak. Přijímám, odmítám, přibližuji se, oddaluji se, probouzím i zhasínám, můžu cokoliv a kdykoliv a přijímám zodpovědnost.
Hrana dlaně na malíčkové straně: já a práce nově, lépe a jinak. Jsem v bdělé pozornosti shod okolností. Děkuji.
Navazuji kontakt se svým energetickým srdcem – ruce na srdce, děkuji kvantovému poli a proudům za vedení, sjednocení a podporu.
Rodiče – v rámci této inkarnace byli především rodiče tím, kdo nám způsobil odklon od pravé povahy, záměru, snu a inkarnačního plánu atd. Byli to vždycky rodiče jako první určující síla, vliv prostředí, takže naši rodiče to měli stejně. Moudrost, znalost, duchovní princip – odpuštění a přijetí se ale nesmí nasadit příliš brzo, když zpracováváme rodiče. Tělo ví, že to byli oni, kdo podcenili, zlehčili, zesměšnili naše potřeby a pocity, kdo nás třeba moc miloval, ale neuměl to říct. Jeden z rodičů se neuměl zastat dítěte před autoritou druhého.
Jenom já a Ina víme o vás tady hodně. Můžu vám říct, že to máme všichni velmi podobně těžké v rámci dětství. Dítě má pocit, chce ho vyjádřit, ale nesmí, nemůže, neboť je ještě více odmítáno, zesměšněno, tlačeno – buď hodná, teď musíš, to se musí, jak to vypadá? Dnes nám zůstává problém: část nastavení chování rodičů co musíme, nesmíme a jak to má vypadat. Programy jsou tak zažité, že je sami nepoznáme; zdají se být naším morálním kodexem.
Setkání s rodičem je setkání se spouštěčem. Historické trauma z dětství způsobilo filtry – prodloužená mícha, hypotalamus–podvědomí v tom smyslu, že pocity se nedostanou do vědomí, abychom netrpěli. Říkáte „vytěsnil jsem to, to mám zpracované, to už mi nevadí, já nic necítím, já to mám jinak.“ Pokud se vám daří ve vztazích, práci, sebehodnotě a zdraví, pak ano, pak to máte v pořádku. Nelze vytěsnit z těla a života, lze vytěsnit z vědomí, ale v těle to je. Je potřeba s odvahou se otevřít zvědomění, přijmout sebe sama v časech a reakcích i teď, připustit, že mohu, smím nenávidět, nesnášet rodiče, litovat sebe, nenávidět sebe, a jsem to já na cestě poznání pocitu. Odpustit až potom, co si uvědomím sílu svého zoufalství, marnosti, zmanipulování, nenávisti a honby za přízní, oceněním rodiči, nebo naopak izolaci od nich, protože nebyla síla snášet své pocity v setkání s nimi. A�
� si dov
olíte být přirození, normální s nesnášenlivostí, odporem, nechutí k rodičům, pak jste na cestě.
Udělám jim radost, že se chovám podle nich a přijímám sebe jako osobu, která vychází vstříc proti své vůli a nechá se rodiči celoživotně manipulovat. Velká úleva, když si to přiznáte, že tam jdete proto, že jste manipulovatelní.
Nechci se s nimi vidět, 10 let jsme se neviděli, protože mám strach ze svého pocitu marnosti, že to nezvládnu a upadnu do lítosti a vzteku, které si nedovolím vyjádřit, neboť by mě zase soudili. Volím tedy bezkontakt s rodiči.
Doba stojí na pravdě, jdeme na to. S tímto přiznáním můžeme jít i dál k uznání – naučila mě číst knihy, naučila mě super guláš, naučil mě volejbal. Rodiče jsou vždy zásadním vzorem. Co dělám jako oni a proč? Musí být vše po mém, jak to měl táta? Nasadíme dnes Muluc 7 a budeme pracovat a uvolňovat zásadní a prvotní pocity dítěte v této inkarnaci.
Obecně český národ hodně pije, otázka je, co je normální. Většina naší populace měla jednoho rodiče alkoholika, čímž jsme poznamenaní. Pro pobavení moje noční afirmace a modlitba nedávno: Bože, prosím Tě, pomoz mu, ať tolik nechlastá. A pokud je tohle normální, Bože, prosím, pomoz mně.
Skrytá pomsta rodičům – čím se dítě nejvíce pomstí rodičům? Že nesplní očekávání krásy, inteligence, práce, rodiny …Ani nevíte, kolik nás–vás má ukrytou mstu rodičům a podle tohoto programu si člověk sám brání v lásce, zdraví, úspěchu. Všimněte si, kolik pozornosti věnují rodiče dětem bezdětným, svobodným, outsiderům apod., protože se chtějí chlubit úspěchem, rodinou, protože postavení a chování dítěte je důkazem, že ho vychovali dobře. Takže najednou má člověk tu pozornost, zájem, co neměl dříve, a ještě jim ukáže, že není po jejich. Jak se nemohl vzepřít jako malý, vzepře se jim teď a nesplní to, po čem touží: úspěšné dítě ve funkční rodině. Zaměstná mysl rodičů na celý den (zevšeobecňuji).
Kultivace prostředí
Prostředí je zanesené myšlenkami pocity, přáními lidí z různých časů, úrovní. Prostředí potom vysílá na nás frekvence, které nám něco aktivují, ať se v prostředí cítíme dobře, nebo špatně. Je vhodné ho kultivovat, to by měl dělat každý, kdo už má rozšířené vědomí.
Poslat láskyplnou energickou vlnu na předčištění prostředí, než tam jdeme. Vizualizovat a personifikovat prostředí jako bytost a vizualizovat zářivé čakry, nebo čakry uchopit do ruky a proměnit, léčit, nabíjet svým přáním a myšlenkou. Tím se bude měnit prostředí, kde jsme, a bude pozitivně ovlivňovat všechny kolem.
Lidé si pak uvědomí, že mě neštve např. Ivo jako osoba, ale jeho shodné chování s mou matkou, a nebudu se naopak na Iva zlobit. Dojde mi, že se chovám jako matka a že se na ni ani na sebe nemohu zlobit, protože to je dědictví a zrcadlení.
Když se mi něco nelíbí, prvně se zamyslím, kdy jsem něco podobného udělala já někomu, a teprve pak nějak odsoudím druhého. Pokud ho odsoudím a mám emoci, přijmu to jako přirozený prožitek a pochopím, že i já jsem vykonavatelem a ukazuji někomu pýchu, vzdor, lásku, porozumění, nenávist, prostě všechno. Patří to sem a nic není špatně. Je to povinná cesta, nepřeskočíme ji. Na vyšším stupni je méně bolesti a jsou kratší, ale na něj se dostaneme jen základní školou emocí a jejich přijetím a naučením se je používat. Hněv, láska je prazáklad jako je 1 + 1.
Nás neučili milovat, odpouštět srdcem, jen povinně a navenek v masce, a neučili nás zuřit a ventilovat emoce.
Proudy
standardní stav můj a prostředí
pravé přání – vědomá koncentrace a konstruktivní řešení v prostředí ve všem v rámci možností
paprsek
aktivace
kultivuji své prostředí s láskou a úctou a děkuji proudům, že mi pomáhají.
Je-li něco špatně,tak přání dovedou k poznání, kde byla chyba v mém myšlení a konání. Naše současná myšlenková a pocitová nabídka neumožňuje vědět a vnímat vše, co právě potřebuji, neboť život pod tlakem a otupěním byl dlouhý, potřebujeme pomoc energetiky.