Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tyto dny - 17.12.2014

Tyto dny

Je nezbytně nutné se přizpůsobit požadavkům evoluce, čili o pocitech mluvit, zejména když chcete, aby dítě..pes..žili v přátelském a čistém prostředí.

Kůže níže hierarchicky zařazených tvorů reaguje na energie zejména nevyřčených věcí.

 

Žití přitomného okamžiku je správné  a hezké, ale současně musí vést k osobnímu rozvoji... a tvoření šťastné budoucnosti, proto přítomný okamžik, třeba ruleta, hráčství...není to správné spočinutí.

 

 V týdnu byly odbloky na meridiánech, krátkodobé, dlouhodobé evoluční paměti. Vracíme se obecně ke  starým tématům, znova jimi procházíme, abychom to vyřešili jinak.

Část zápisu starých vzpomínek se promaže, aby bylo umožněno hodnotit pro teď a tady . Zásadní je mluvit o tom, co chcete, a něco dělat. Vyřčené slovo vás nutně vede do shod okolností, které pomáhají zhmotnit vyřčené. Pokud tedy něco říkáte, myslíte...uvědomte si, že do pár hodin se dějí podmínky na realizaci vyřčeného. Neste zodpovědnost.

_____________

Použijte to nejlepší ze sebe pro vztah, tým, nabídněte to a nestydte se použit to nejlepší z druhého pro vztah, pro tým. Nejde o soutěž a sebeprosazení. Jde o využití jedinečnosti každého pro rozvoj celku (partnerský vztah, práce) Stud, že něco neumíte, je zbytečný. Buď se to naučíte nebo to lépe a rychleji udělá ten lepší.  Důležité je mít svou silnou stránku, kterou nabídnete a realizujete. Role oběti, podceňování se a lenost, přenechání zodpovědnosti a činnosti tomu druhému přivádí vztah do krize. Komunikujte, co kdo umí dělat, co kdo chce dělat a rovnocenně dělejte každý to, co umíte lépe a rychleji. 

______________

Poproste druhé o jejich specifické služby doma i v práci. Oceňte sebe i druhé, pochvalte sebe i druhé a poděkujte si.

Všichni se vracíme obecně ke starým tématům, znova jimi procházíme, abychom to vyřešili jinak. Čím významnější poslání má člověk, individualita pro rozvoj národa, skupiny, tím tvrdší má zkoušky. Část populacetvoří jen tzv. kulisy. Změňte sebe a pak prostředí a hrajte na svém divadle, které si za pochodu přetváříte ke své spokojenosti a rozvoji štěstí, lásce, pokud si stále uchováte svou roli malou, jednostrannou (oběť, syn, manželka) a nerozširujete možnosti (syn, otec, muž, přítel, učitel, šéf apod.) a neměníte své kulisy, nutně setrváte ve stagnaci, dokud vás někdo nepoužije jako svou kulisu, své prostředí a nezmění vás silou své myšlenky, víry. Život vede k aktivní tvorbě, ne k tomu, že jsme kulisou druhým nástrojem k uskutečnění jejich rozvoje. Přesto každý na čas (sebou určený), zažíváme prožitek být někomu kulisou. 

Měníme se všichni a musíme se naučit zacházet se sebou , s dobou , tělem...