Dnešní den začíná etapa – miluj sebe a své vnitřní dítě.
Dnešní den začíná etapa – miluj sebe a své vnitřní dítě.
MVDr. Simona Müllerová
Korekce J. Ina Pokorná
Červenec 2015
Dnešní dospělí nebyli dostatečně milování jako děti, neboť vývojový stupeň jejich rodičů neumožňoval hluboké citové sdílení (neplatí 100%) . Nesměli jsme milovat sami sebe, ani se ocenit, takže jsme to ani neuměli, a většina z nás to neumí do teď. Přirozené vzpomínky na dětskou hravost, radost, spontánnost a bezpečí jsou minimální. Možnost něco chtít a dělat podle sebe v dětství je minimální.
Rodiče a prarodiče do nás vkládali své představy , požadavky a nezrealizované přání a cíle. Mnoho dnešních dospělých chce dítě proto, že je takový společenský plán.
Historický vzorec , že hodnota člověka je zvýšená počtem , nebo kvalitou jeho potomků.
Zejména muži se do rodičovství nehrnou a plodí děti pod tlakem partnerek, nebo matek. (už jsi dost starý, měla bych mít vnouče…). Přichází mnoho klientek, které jsou skutečně zoufalé, že jejich 30ti letý potomek se dosud nerozmnožil. Jako kdyby štěstí a hodnota potomka a jeho rodiče spočívala v tom, kdy a jak se rozmnoží. Dítě by mělo být výsledkem lásky, zralosti, sebenalezení, sebeporozumění. Člověk by měl byt již pripraven an to, že bude mnoho let omezen péči a pozorností, kterou musí dítěti věnovat, kdy na oplátku dostane lásku dítěte.
Láska k dítěti je bezpečná. Protože jsme nemilovali sebe, milujeme tu část sebe, kterou geneticky předáme do dítěte. Sdílíme s dítětem svoji hravost, svoji spontánnost, kterou jsme nemohli realizovat sami. Když se vrátíme v časové ose do svého dětství a dovolíme si milovat sebe svou dětskou bezprostřednost, pak nebudeme mít nutkavou touhu plodit jen proto, abychom mohli sdílet bezpečnou lásku a milovat sebe a současně milovat druhého. V dítěti milujeme bezpečnou část našeho partnera, a velkou část sebe sama i svých vlastních předků, což se nám v našem těle a naší rodině nepodařilo. Toto je ale špatné schéma, které vytěsňuje naše vnitřní do vnejší produkce – živého tvora , který by měl ztělesňovat to nejlepší z nás, to nejlepší z partnera, to nej z rodičů.
Všimnětě si, jak rodiče často nesnáší, nebo nemají rádi, nebo s nelibostí pozorují části svého dítěte, které nemají rádi na sobě, na svém partnerovi, na jeho nebo svých rodičích. Jak často slyšíte, že dítě má tu špatnou vlastnost po tchýní nebo po manželovi. Děti milujeme i nesnášíme v pozorování zděděných a získaných vlastností po rodině krve. Přitom bychom měli právě tyto vlastnosti přijmout a azpracovat. Každý člověk v každém věku a postavení je hoden lásky, péče , pozornosti i odpuštění. Jakmile odpustíme sobě a svým předkům a blízkým, nebudeme muset řešit negativní aspekty přes naše biologické děti. Jakmile budeme milovat sami sebe s porozuměním a odpuštěním, nebudeme muset plodit potomky a hledat naplnění a seberealizaci přes ně. Dějme všem dalším dětem svobodu , nechť se inkarnují pro prožitek lásky, hravosti , spontánnosti v jejich dětství a v plnění svého pozemského ukolu podle božího plánu a čistého úmyslu.