Průlom
Průlom
14.7.2014
Nikdo teď nemáme budoucnost, je jen přítomnost, sled okamžiků.
Záleží na tom, jak tyto okamžiky uchopíme. A jak do nich skočíme.
Překonat sebe, využít dar nebe ke změně, k průlomu, který přijde jen jedinkrát. A vše změní. A otevře nám cestu k sobě a Všemu.
Jsou to minulé a tyto dny, je to teď a nevím, do kdy.
My s Inou tomu říkáme chytit žábu.
Žába je symbol hojnosti všeho.
Ina se bála žab, i štítila, kolektivní vzorec. Žába je přece krásné a čisté zvíře, symbol, proměny, daru, když ji políbíte.
Nejdřív ji ale musíte chytit. Ina překonala sebe, kolektivní vzorce nepřijatelného v sobě, chytila už fyzicky několik žab, ale když ji vidí, zarazí se. Řeknu jí: "Chyť ji!" A ona chytí. Symbol pomoci, podpory v počátku.
Já vidím žábu i příležitost, Kairos, načasování, a jdu a otevřu ruku, řeknu: "Pojď!" Já chytám žáby otevřením se příležitosti. Reálně i symbolicky.
Člověk v sobě ucítí veliký průlom, když v sobě zlomí blok, zvyk a chytí reálnou nebo pomyslnou žábu. Co se děje pak, je neuvěřitelné. Tělo má prožitek spontánnosti a nic se neděje! Byl čin a následky jsou fajn, hrůzy vázané na dřívější představu činu jsou pryč. Tělo opět věří impulsu.
O tom je doba teď, neodkládat, žít příležitost, impuls, akci, a tím se vymanit ze zajetí starých neaktuálních vzorců strachu a pochyb.